O Včelném a Studánce, J.Kos
Rád sleduji, co se v mém rodném městě děje a mění k lepšímu. Tak jsem dělal fotodokumentaci výstavby krytého plaveckého bazénu, budovy HZS a tenisového areálu. Také jsem pravidelně navštěvoval staveniště ve Studánce. Při jedné návštěvě dne 13.4. 2009 byla základová deska pro nový objekt již dobetonovaná a tak bylo možné si prohlédnout zářez do terénu svahu v okolí kapličky sv. Jana Nepomuckého. Zhruba mezi kapličkou a statným stromem, v místech kudy se přijíždělo k bývalému hlavnímu vchodu do restaurace, v hloubce asi 0,5 m vyčníval kus dřeva. Po dohodě se stavbyvedoucím jsem druhý den s pracovníky stavby vyprostil ze země torzo asi 160 cm dlouhé dřevěné roury. Po převozu domů jsem ji v řece řádně omyl, zbavil jílu, kašovité hmoty ze shnilého dřeva a zavolal do Muzea dr. M. Bekové, že má u nás na dvorečku část, asi bývalého rychnovského vodovodu. První domněnku, že se jednalo o žlab, vyvrací snímky objektu, které jsem pořídil před vyzdvižením ze země. Chybějící část z roury byla na spodní straně nalezeného potrubí. Odhadoval bych to na proces hniloby, který připravil trubku o její spodní část. Nejsem ale odborník. Přestavba letoviska Studánka mě přivedla k myšlence, dozvědět se z historických pramenů něco víc o Včelném a Studánce.
Tak jsem z knihovny vyndal útlou knížku profesora a historika Augusta Sedláčka, „Dějiny Rychnova“ vydané v roce 1872 v Praze, nákladem vlastním. A. Sedláček působil v letech 1869 až 1875 v Rychnově jako gymnazijní profesor. Jeho působení v našem městě dnes připomíná pamětní deska na domě čp. 497 v Javornické ulici. Spisovatel A. Sedláček v Dějinách našeho města na straně 91 píše:
„Měli jsme několikráte příležitost mluviti o lese Včelném. V něm asi ku konci 17. neb na počátku 18. století byly vystaveny lázně, jež od pramene dobré vody blízko se prýštící obdržely název S t u d á n k a. Lid na takových pramenech rád stavěl kaple, a i zde vystavena byla kaplička zasvěcená p. Marii. Když bylo stavení lázní r. 1854 znova vystaveno, obrácen i zřetel k této kapli již sešlé a návodem purkmistra Vojt. Havla a návladního Jos. Kapouna zřízena nová kaple dřevěná a místo dřívější sošky p. Marie dána sem socha sv. Jana Nep. ( jež dříve se nacházela v kostele sv. Havla). Na to 14. září 1856 slavena slavnost zasvěcení nové kaple, k čemuž se z Rychnova a okolních osad veliký počet lidstva dostavil. Místo to v utěšené lesní krajině přírodními vnadami ozdobené vždy lákalo Rychnovské k častým výletům.“
Za knížkou A. Sedláčka následovaly „Dějiny Rychnova nad Kněžnou“ PhDr. Tomáše Kouřila a Antonína Svobody. V kapitole Studánka a okolí je zaznamenáno:
„Obcí, spolkem Okrašlovacím a odborem Turistickým byl Včelný upraven, že procházky a pobyt v něm jsou plny tiché rozkoše.“ „Obecní lázně byly zde v první polovici 18. století, ne-li již ve století 17. Po kožešníku Václavu Bydžovském stal se zde lázňovským neboli hospodářem nad lázněmi r. 1748 Václav Kapoun, jenž platil obci ročního nájmu 25 zl. rýnských šajnů. Zároveň byl ustanoven hospodářem nad obecními lesy a svěřen mu přísný dozor na oba hajné, s nimiž pospolu přísahal věrnost a pospolu od pana primátora byl napomenut. R. 1755 byl nájemcem Studánky Ant. Kramer. Tenkráte lázně sluly H r u š k o v a S t u d á n k a, patrně po některém dlouholetém nájemci nebo držiteli.“
„Výsadou r. 1754 obdrželi Rychnovští od vrchnosti 2 kousky lesa, Mokrovouský a Černý, a louku tak, že od té doby vrchnost už tam nic neměla.“ „Lázeňská budova, v níž vedle lázní byla též hospoda, byla dřevěná a počátkem 19. století již velmi chatrná. Ačkoliv r. 1820 byla budova tak sešlá, že byla přímo k obývání nebezpečna, přece stavba byla ještě odložena. Lázeňské světnice byly čtyři, ale r. 1826 nebylo možno jich používati. Obec dala si udělati plány od Frant. Tomana a již r. 1823 zaslala je s rozpočtem vrchnostenskému úřadu ke schválení, avšak ještě po dvou létech žádána vrchnost, aby dovolila postaviti zde sklep. K důkladnější přestavbě došlo teprve r. 1854.“
„V letech 70. budova lázeňská byla přestavěna ve vilu a restauraci. R. 1887 vystavěna druhá (nová) vila. V obou byly zřízeny pohodlné letní byty, v budově restaurační 7, ve vile 24.“
Spousta zajímavých údajů, ale o vodovodu do Rychnova žádná zmínka. Tak ještě pro zajímavost jeden záznam, jak byl vnímán Včelný při kontrole hospodaření městských lesů v roce 1937.
„Jest však zde na místě, aby bylo zaznamenáno, že městské lesy rychnovské jsou okrasou místní krajiny, že v posledních letech se v nich při výtěži dřevních hmot uplatňuje zdárné konzervativní lesní hospodářství a hlavně odedávna vzorně provedená zalesnění zajišťují další zdárný vývin porostů a zachování lesa v nestenčené jeho hodnotě a tím i vděčnost všem, kteří se o zdejší lesní hospodářství zasloužili, aneb svou činností byli na něm účastni.“ Zajímavé je, jak se obec účelně starala o rozšiřování a scelení areálu lesa. Tak od druhé poloviny 19. století přikupovala další lesní díly. Byl to Vašíčkův les, později Dusilův les, U kříže, zalesněná pole v Poustkách od Ptáčku, Zahradníku a Kotku či od p. Hejla z Javornice. Po roce 1914 byla zakoupena nemovitost Bělidlo (dnes budova koupaliště) a v roce 1930 další pozemky. Při té příležitosti musím vzpomenout na knihkupce Karla Rathouského a jeho syna, rovněž Karla, který byl v letech 1931-38 starostou města. Oba mají velkou zásluhu o rozkvět Včelného a Studánky.
Ještě nahlížím do městské kroniky, kterou začal v roce 1837 psát Anton Kropatschek. Tam je ale pouze popsaná událost s posvěcením kaple ze dne 14. září 1856. Na závěr beru do rukou vzpomínky rychnovského rodáka Patrika Blažka (1851-1905), které v roce 1902 napsal u příležitosti dvacetipětiletého trvání spolku Tyl a půldruha století českých her v Rychnově nad Kněžnou. Pamětní deska věnovaná tomuto novináři a spisovateli je dnes umístěna na budově Národního domu v Panské ulici. Ve čtvrtém pokračování vzpomínek uveřejňovaných v Poslu z Podhoří jsem konečně objevil zmínku a tak si potvrdil existenci vodovodu, který v minulosti přiváděl vodu ze Studánky až do zámku v Rychnově. Nechám tedy vyprávět Patrika Blažka:
„Bylo to také asi r. 1855, když jsem byl ponejprv na Studánce. Šel jsem tenkrát s otcem „se šatama“ k učitelům do Javornice.“
„Došli jsme do Javornice, odvedli šaty, dostal jsem i pár koláčů a šli jsme do Rychnova. Cestou mi ukazoval otec samotu Drbálov, ale neodpověděl mi, proč se to tak jmenuje. A pak jsme přišli ke Studánce. Byla to tenkráte cihelná chalupa, cihly se silně drtily. Cesta byla k ní vozová a moc blátivá. Šli jsme dovnitř. Tam byl v síni „šenkyš“, ohrazené místo hostinského, za nímž byla černá tabule s číslicemi. Otec si dal holbu piva a hostinský udělal na tabuli čárku.“
„Vyběhl jsem ven a viděl malou starou kapličku. Byl na ní obraz Celenské Pany Marie. Díval jsem se na kapličku, sešlou, dřevěnou, v níž u oltáře berle visela. Patrně tu byl někdo uzdraven. Pak jsem se napil vody ze studánky, jež z kapličky vytékala. Pak jsme šli domů přes vodárnu. Byl to bassin na poli nad klášterem, někde blízko nynějších modřínků, tam se tlačila voda od Studánky vlastním tlakem a odtud vedena byla tuším do kláštera (býv. Piaristické gymnazium) a do zámku. Později byla zrušena a zbyla jenom prohlubeň.“
Díky vzpomínkám novináře Patrika Blažka jsem se dopátral co se tedy objevilo při výkopových pracech ve Studánce. Určitě někde, cestou lesem, by se daly objevit další díly starého rychnovského vodovodu, jehož existenci potvrdilo vyprávění ze začátku minulého století. Část ze které jsem čerpal vyšla 15.11. 1902.
Co dodat na závěr. V 30. letech minulého století město udělalo rozsáhlou přestavbu hlavní budovy podle plánů architekta ing. Fr. Šímy. Realizaci provedla rychnovská stavební firma ing. Oty Hányše. V té době vodní lázně zanikly definitivně.
Díky pracovnici stavebního odboru města paní Z. Zimové, jsem ještě nahlédl do stavebních archiválií Studánky. Bohužel žádná dokumentace z doby před rokem 1945 se nedochovala. Což bylo celkem běžné u budov, které patřily všem. V minulosti se totiž půjčovalo a nevracelo. Dochoval se pouze čtyřstránkový strojopis z října roku 1943, podepsaný a orazítkovaný profesorem České vysoké školy technické v Brně. Architekt ing. dr. Adolf Liebscher v něm předkládá svůj návrh, jak řešit další existenci letoviska Studánka.
„Obě dvě staré budovy nemají valné stavební ceny, neboť stavby jsou hrázděné, kde dřevěné součástky jsou již shnilé a bude je nutno záhy nahraditi řádnou budovou /hotelem/ což platí hlavně o budově nalevo stojící bez restaurace. Druhá budova přestavbou a přístavbou byla trochu zlepšena, avšak přes to nevyhovuje dnes kladeným požadavkům na lázeňský podnik, kterým by se Studánka mohla státi řádnou celkovou úpravou pozemku a vybudováním nového hotelu.“
„Projektant maje na zřeteli krásu stávajícího lesa, dotýká se ho co možná nejméně a pouze tam kde je to skutečně nutné, to jest pro budovu hotelu s okolím, kterou situuje na kotu vrstevnice 410,411,412, kde teren tvoří již dnes přirozené plateu.“
Na úplný závěr již jenom několik údajů. Studánka s nemovitostí čp. 468 a vilou čp. 505 byla v restituci vrácena Městu Rychnov nad Kněžnou dne 23. 7. 1991. Usnesením zastupitelů byla Studánka prodána akciové společnosti Matrix Třebešov dne 4. 4. 2006. To období 15 let od restituce k prodeji bylo pouze prodlužováním agonie staré Studánky. Koncem května 2008 proběhlo v objektu společné česko- holandské cvičení CO. Začátkem června 2008 začala demolice hlavního objektu. Koncem měsíce drtič likvidoval poslední hromadu sutě. Začátkem července zbyla po bývalé budově čp. 468 jenom plocha připravená ke stavbě.
Ukončení výstavby nové Studánky je plánováno na září 2010. Přeji Studánce do nového života hodně zdaru! Dobře, že došlo na slova architekta ing. dr. Adolfa Liebschera i když to trvalo 65 roků.
Použitá literatura a prameny:
Dějiny Rychnova – August Sedláček, knihtiskárna J. Otto Praha 1872
Dějiny Rychnova nad Kněžnou – PhDr. Tomáš Kouřil a Antonín Svoboda
tiskem a nákladem K. Rathouského v Rychnově n. Kn. 1928
Kontrola hospodaření v městských lesích 1937
Kronika města kronikář Anton Kropatschek 1837
Posel z Podhoří Besídka Patrik Blažek ročník 1902
Deset roků práce 1925 – 1935 ing. Ota Hányš 1935
Lázně Studánka u Rychnova ing. dr. Adolf Liebscher 1943
V uvozovkách jsou uváděny doslovné citace z uvedených dokumentů.